Je třeba se bát, když se vysloví „mobilní hospic“?

25. 01. 2023 | Mobilní hospic… lidem se při vyslovení tohoto spojení vybaví různé asociace. Jak to máte vy? Když mobilní hospic Strom života před osmi lety vznikal, někteří si jej pletli s hostelem, nebo jiným pobytovým zařízením – například pro seniory. Někteří vnímali, že se mobilní hospic týká tématu umírání, které je pro ně velmi těžké otevírat. Smutnou pravdou je, že naše služby často poskytujeme i lidem v produktivním věku, mladým rodičům nebo dětem.

Doba se změnila a my jsme rádi, že se o službách mobilní specializované paliativní péče dozvídá čím dál více lidí. Stále je však potřeba šířit informace o jejím významu, a to je naším velkým úkolem.

Pojem specializovaná paliativní péče mobilního hospice, jednoduše řečeno, představuje zdravotní a psychosociální pomoc lidem trpícím nevyléčitelným onemocněním. Lékaři v těchto případech již nemají postupy, kterými by mohli člověka uzdravit. Cílem paliativní péče je proto ulevit od nepříjemných projevů nemoci a zajistit, aby se člověk netrápil a mohl žít co nejkvalitnější život. Velkým štěstím moderní medicíny je skutečnost, že dnes již máme dostupné různé léky a přístroje, které dokáží skutečně účinně pomoci. Potřebou však je, aby se tato pomoc dostavila včas. Nebojte se tedy prosím na nás obrátit pro více informací. Rádi vám je poskytneme. 

Co je na paliativní péči výjimečné, je zájem o celého člověka, o jeho přání a snaha o zajištění jeho důstojnosti za každých okolností. Mnohdy jsou vážně nemocní lidé zúženi svým okolím jen na roli pacienta. Zapomíná se na jejich životní úspěchy, koníčky a také na jejich blízké, které pečující role velmi vysiluje. Mobilní hospic dokáže pomáhat jak po zdravotní, tak po psychosociální stránce. Dává tedy prostor všemu, co pacient a jeho rodina potřebují a umožňuje rodině rozhodovat informovaně o tom, co je pro ni nejlepší. Žádný postup není univerzální a podoba pomoci se liší pro každého člověka.

Aby mohli naši kolegové každý den bez ohledu na počasí nebo denní dobu vyrážet za pacienty do jejich domovů, potřebují mít k dispozici auta, zdravotnické vybavení a léky. Základem naší práce je láskyplný a vstřícný přístup odborníků z řad lékařů, zdravotních sester, sociálních pracovníků a dalších. Bez potřebného vybavení však rovněž nemůžeme existovat.

I když se již postavení mobilní hospicové péče ve zdravotnickém systému mění, stále platí, že spoluúčast na úhradě ze strany pojišťoven nepokrývá všechny reálné a neustále se zvyšující náklady. Jsme proto rádi, že máme kolem sebe síť dobrých lidí, kteří svým působením zajišťují, abychom mohli pomáhat dál. Každý z nás tak přispívá svým vlastním umem a přikládá důležitou ruku k dílu. Jedním z takových lidí je i pan Tomáš Vrátný, majitel OSTRA GROUP, se kterým jsme si měli možnost popovídat. V následujícím rozhovoru se tak, mimo jiné, dozvíte, za jakých okolností se o mobilním hospici Strom života dozvěděl a co pro něj bylo impulzem pro podporu tohoto typu služeb.

Během své pracovní kariéry jezdce rallye jste jistě zažil mnoho náročných a často až nebezpečných chvil. Jsou právě chvíle vítězství nebo adrenalinu těmi, které vás naplňují smyslem? Nebo naopak největší radost zažíváte v jiných chvílích?

Děkuji za otázku, ale termín „pracovní kariéra jezdce rallye” se u mne zrovna moc neslučuje s realitou, protože moje pracovní kariéra je spojená se společností OSTRA GROUP, a to znamená s dopravou a přidruženými obory. Nesnažím se v rallye budovat svou kariéru, ale spíše to beru jako nějaký vedlejší pracovní poměr, kdy se rallye snažím propojovat se svou prací. A jestli jsem zažil mnoho náročných a nebezpečných chvil?

To určitě ano, protože DAKAR je nejtěžší offroadový závod na světě a ten je prakticky o tom, jak dokážete zvládat náročné chvíle a situace. A samozřejmě, že potom, když dorazíte do cíle a vše dobře dopadne, přijde i příjemný pocit uspokojení. A tohle celé dohromady člověka posouvá dál a myslím si, že to je to, co mě baví. Nemusí to být jen o velkém finálním vítězství, ale především o těch drobných vítězstvích nad překonáváním dramatických a složitých situací.

A samozřejmě, že příjemné chvíle nemám spojené jen se závoděním, ale dokážu si z drobných radostí poskládat ty velké i v pracovním a osobním životě.

Se službami našeho mobilního hospice Strom života máte bohužel těžkou osobní zkušenost. Setkáváme se s tím, že chvíle, kdy se o nás rodiny nebo sami pacienti dozvědí, jsou plné stresu a obav z toho, co se bude dít. Můžete nám přiblížit, jak jste spolupráci s našimi kolegy vnímal?

Jedna z mála životních jistot je, že život není věčný. Bojíme se o tom přemýšlet a někdy i mluvit. Má osobní zkušenost v rodině, kdy bylo zřejmé, že léčba neporazí nemoc, potřeba pomoci a následné vyhledání odborné péče, mne dostala do výše popsané reality. Mně a mé rodině pomohl mobilní hospic Strom života v tomto složitém období, na které se člověk nedokáže připravit a je pro něj psychicky náročné, ale které profesionální pracovníci z hospice dokáží na základě svých zkušeností zvládnout. A to nejen péči, ale také odborným a šetrným poradenstvím a také pomocí s organizací mnohdy neznámých věcí.

V létě letošního roku jsme měli možnost setkat se s vámi a vaší kolegyní paní Blahožovou přímo v našem sídle v Novém Jičíně. Bylo něco, co vás během návštěvy překvapilo – co bylo jinak, než jste očekával?

Myslím si, že v otázce je slovo překvapilo to pravé, protože člověk si řekne mobilní hospic a spíše přijdou takové složitější emoce. Ale najednou jsme se ocitli u vás v Novém Jičíně ve velice příjemném prostředí. Já jsem měl čas a možnost strávit chvíli na vaší zahradě a všeobecně ta energie, která u vás panuje, je úžasná. Taktéž i lidé, se kterými jsem měl možnost mluvit, jsou velice milí. Pravděpodobně to také pramení z toho, že to, co děláte, je velmi záslužná, lidská, choulostivá a citlivá činnost. Zároveň jsme se dozvěděli spoustu nových informací o vašich dalších aktivitách a rozhodli jsme se, že s vámi budeme více spolupracovat a podporovat vás a vaši práci i následující roky.

Při našem setkání jste řekl krásnou myšlenku, že manažeři firem by neměli svou pomoc skrývat ze strachu, že žadatelů o pomoc bude najednou hodně. I my často říkáme, že si každý může najít svou oblast a té se věnovat. Je pochopitelné, že není možné pomoci všem. Co bylo tím hlavním impulzem pro to, že jste se rozhodl naši organizaci podporovat?

Manažeři firem a majitelé firem by neměli skrývat ochotu pomoct. Tento názor pramení z mé osobní zkušenosti, protože v rámci sociální odpovědnosti podporujeme více oblastí. Jednou z těch hlavních je sport, a tam jsem se často setkával s tím, že firmy a vůbec majitelé, manažeři, ředitelé a kamarádi by často byli ochotni pomoct, ale bojí se toho, že jakmile pomůžou jedné oblasti (třeba kultuře, nebo sportu), tak se o tom prostřednictvím reklamy bude vědět a začne se na ně obracet více takových, kterým ale už nebudou schopni vyhovět. Proto se raději neangažují vůbec a nikde, a to si myslím, že je špatně. My samozřejmě také nejsme schopni jako firma vyhovět úplně všem, ale našli jsme si své oblasti – sociální a sportovní, kde pomáháme. V rámci toho, jak velká a úspěšná firma jsme, tak se o to chceme podělit, ale samozřejmě také občas musíme říct ne.

Kvůli mé osobní zkušenosti jsme došli v rámci sociální oblasti k mobilnímu hospici, protože jsem si uvědomil, že to nejsem jen já, kdo potřebuje pomoc a kdo řeší podobné těžké věci. Myšlenka podpory mobilního hospice Strom života se mi líbila a právě s Bárou z marketingu, když jsme u vás byli, řekli jsme si: Ano, to je opravdu smysluplné podporovat, protože to opravdu umíte. Proto také doufáme, že podpora a spolupráce s vámi bude dlouhodobější. A jedna z těch cest, která mne v rámci spolupráce s vámi napadla, je nabídnout vaše služby našim zaměstnanců. Aby je v případě nouze a potřeby mohli využít. Čili zde zase spojit tu oblast sociální odpovědnosti a zároveň podpory a benefitů pro naše zaměstnance.

Smutnou pravdou je, že nemoc si nevybírá. Nikdo z nás neví, kdy se může týkat jeho samotného nebo jeho nejbližších. Je něco, co byste lidem, kteří hledají pomoc (a jsou třeba vašimi kolegy nebo zaměstnanci), vzkázal?

Ano, už jsem to zmiňoval v úvodu a vy to říkáte také, že nemoc si nevybírá. A co bych poradil? Zde je bohužel, jak se říká, každá rada drahá, protože otázka nemoci, zdraví a smrti je stresující a bolestivá věc. A také proto se o tom bojíme mluvit, přemýšlet a často si s tím neumíme sami poradit. Takže co bych jediné asi poradil? Vycházím samozřejmě ze své vlastní zkušenosti: Nebojte se vyhledat odbornou pomoc, nechte si od zkušenějších poradit, pomoci a využijte na maximum to, co vám okolnosti dovolí a profesionálové v této oblasti nabídnou. Jednoduchá cesta v tomto asi bohužel neexistuje, ale právě zkušený profesionál vám opravdu pomůže tou cestou nemoci a smrti co nejméně bolestivě projít.